Exkluzivní rozhovor v rámci ČR poskytl pro 93mins bývalý záložník pražské Slávie Ondřej Petrák, který hraje za již bundesligový 1.FC Norimberk, kterému se po čtyřech letech povedl návrat mezi elitu Německa.

Ty si jedním z mála Čechů, který se v Norimberku dlouhodobě udržel, jak dlouho už tam působíš?
V Německu hraji už pátým rokem a jsem tam služebně nejstarší, pouze půl roku jsem hrál Bundesligu pak se sestoupilo, nyní se vracíme zpátky a všichni se na to těšíme.

Jak probíhaly oslavy postupu po rozhodujícím zápase s fanoušky a jak jste slavily vy hráči?
Ještě jsem nic takového nezažil, po zápase vběhlo všech 40 000 fanoušků na hřiště a měli jsme problém dostat se na tribunu, aniž by nás všechny nevysvlíkli z dresů. Potom oslavy pokračovaly v tréninkovém areálu a doslova celé město žilo postupem, jelikož tam je fotbal hlavním sportem. Se spoluhráči jsme po sezóně letěli slavit na Mallorcu, kde to musím říci bylo hodně náročné (smích). Některé hráče manželky ani raději nepustily, takže úplně všichni jsme tam nebyli. Já jsem pro tento moment postupu a nadšení hrál, takže bych si to určitě neodpustil.

Těšíš do Bundesligy na souboje s Bayernem a je druhá liga hodně jiná než první?
Tak po dlouhé době si zase zahrajeme proti lepším týmům, tohle byl můj cíl, co jsme byli ve druhé lize, dostat se zase do jedné z nejlepších lig světa. Druhá liga je víc bojovná, týmy hrají jednodušeji, to v první lize je to přece jenom fotbalovější, jelikož tam jsou jiné typy hráčů.

Jak se ti líbí život v Norimberku?
Poté době co tam působím, se tam již cítím jako doma. Je to zvláštní, vyrůstal jsem v Praze, ale Norimberk již považuji také za svůj domov, díky tomu, že nestřídám kluby po hostováních jako ostatní je to pro mě mnohem jednodušší. Je to i blízko Prahy, takže když je třeba není problém do Prahy zajet. Akorát, když jedu do Čech, tak můžu v uvozovkách jezdit v odstavných pruhech, jelikož jak začne léto, tak je celá Praha rozkopaná, což jsem v Německu ještě nezažil.

Sleduješ pořád jak si vede tvůj bývalý klub Slávie a jsi s někým v kontaktu?
Samozřejmě sleduju, lhal bych kdybych řekl, že každý zápas, ale když se třeba nekoukám živě tak na Livesport se podívám vždycky. Jinak v kontaktu jsem občas s Jardou Zmrhalem, jelikož jsme spolu často jezdili na výběry reprezentace jednadvacítky.

Ty jsi jediný odchovanec Slávie, od nějakého ročníku 1990 – 95, který se dostal do zahraničí, uvědomuješ si to?
Nad tím sem dosud nepřemýšlel, ale je to pravda, když se nad tím zamyslím. Sparťani se prosadili víc, přestože jsme jim vždycky jako jediní v ročníku 92 ve Slávii dokázali konkurovat. Je to hodně o štěstí a o lidech, a taky být ve správnou chvíli na správném místě.

Na co v mládeži Slávie vzpomínáš nejvíce?
Nejvíc asi na turnajové výjezdy po Evropě, Německo, Francie, Holandsko, Itálie. To mi občas i chybí. Ty dlouhé cesty autobusem, s klukama koukat na filmy, kecat o tom, hráli jsme různý gameboye, tenkrát začínaly pořádně mobily, fakt na to moc rád vzpomínám.

Měl si nějaké nabídky od klubů, když jsi působil ve Slávii a poté v Německu?
Vím pouze, že Norimberk měl zájem již dříve, když sem hrál v áčku Slávie, ale nejprve to nevyšlo a až po půl roce se přestup povedl. Tady v Německu pak byly pouze jenom nějaké náznaky, ale nic vyloženě konkrétního.

Jaké máte v Norimberku podmínky v porovnání se Slávií?
V Norimberku máme tréninkový areál, kde je asi 7 hřišť, takže od dětí až po nás jsme všichni na jednom místě. Máme trochu lepší prostory než na Slávii, větší kabinu, regeneraci, jídelnu, kde obědváme společně, prostory kde můžeme odpočívat mezi tréninkama, místnost na nohejbal, ping pong. Nemusíme v případě dvou tréninků vůbec opouštět areál.

Co tréninková úroveň v Německu, jak to vypadá?
Když jsem tam přišel, tak to pro mě byl velký rozdíl hlavně v rychlosti a agresivitě. Nyní už mi to samozřejmě nepřijde. Netrénuje se ani déle ani méně v porovnání s ČR, ale přístup mi přijde celkově jiný. Třeba na Slávii jsme za trenéra Rady ještě běhali po lesích, od té doby jsem však v lese už nebyl (smích) všechno se tady případně běhá na hřišti. Na druhou stranu co jsem se bavil s klukama, se to i u nás v ČR pomalu mění a po horách a lesích se už neběhá.

Kdyby hrál tým jako je Norimberk naši Het ligu, jak si myslíš, že by si vedl?
Určitě vím, že o sestup bychom samozřejmě nehráli, troufám si tvrdit, že by jsme hráli o přední příčky, přestože tu úroveň už nedokáži odhadnout. V přípravě jsme porazili Bohemians 5:0, já si řikal, že ty budou hrát o sestup a oni nakonec skončili sedmý a hráli velice dobře.

Ty jak můžeme vidět na tvém instagramovém profilu chodíš často rybařit, co tě k tomu vede?
Od malička jsem chodíval s tátou, který mě k tomu přivedl, poté na to díky fotbalu nebyl moc čas, ale teď, jak už jsem starší, tak přemýšlím trochu jinak a ten čas si najdu. Je to pro mě úplně jiný druh odpočinku, v přírodě, fouká na vás větřík, koukáte na vodu. Ten kdo to nezažil, tak to nepochopí, není to vyloženě o tom jestli něco chytíte.